Městské muzeum Omiš bylo založeno v roce 1986. Nachází se v budově přímo u východní městské brány, u vstupu do starého centra města.
Městské muzeum Omiš bylo založeno v roce 1986. Nachází se v budově přímo u východní městské brány, u vstupu do starého centra města. Výběr z bohatého archeologického a kulturně-historického dědictví regionu představuje expozice muzea.
Archeologické exponáty svědčí o kontinuitě osídlení i z doby mladší doby kamenné, do které patří nálezy keramiky a opracované pazourkové a kostěné nástroje. Z archeologických nalezišť, jejichž výsledky výzkumu přinesly bohatý pohyblivý materiál nebo cenné informace pro rekonstrukci života v určitých historických obdobích, jsou omišské opevnění, Staro Groblje (starý hřbitov), raně křesťanský kostelní komplex v Brzetu a kostel sv. Petra na Priku s ilyrským seminářem.
První osídlení v oblasti Omiše potvrzené historickými prameny, ale i archeologickými nálezy, je starověké Oneum, na svazích Omišské Dinary ve vesnici Baučići. Archeologické nálezy a topografie místa poukazují na prehistorickou roli místa, kde se zde v době železné vyvinulo pevnostní centrum dalmatských Onastinů. Místo nebylo dosud systematicky prozkoumáno, ale luxusní nálezy jako mramorová hlava císaře Tiberia, císařské nápisy Tiberius a Claudius, nálezy numismatiky a dalších užitkových předmětů svědčí o významném osídlení starověkého světa. Potvrzují to roztříštěné nápisy psané klasickým římským písmem, které patřily k monumentálním stavbám, a poukazují na zvýšenou stavební aktivitu v průběhu 1. století. Vzácnost na našem území představují reprezentativní ukázky kostelního mobiliáře z raně křesťanského komplexu sv. Cypriana v Gatě z doby Justiniánské.
Kulturně-historické exponáty představují krásné památky starověké Poljičke republiky, která si během bouřlivých staletí zachovala nezávislost od středověku až do novověku, kdy byla ukončena nastolením francouzské správy. O postavení Omiše v novověku vypovídají šlechtické erby benátských a omišských rodů a kamenné nálezy z období renesance a baroka. Monumentálně vyniká kamenný obilný metr a balkónové zábradlí z 15. století.
S cílem vytvořit si věrné a stálé muzejní publikum navrhujeme v rámci pedagogické činnosti muzea kreativní programy určené pro všechny věkové kategorie škol a vzdělávacích institucí. Tyto naše zábavné a vzdělávací programy bychom rozšířili i na lidi třetího věku, kteří jsou často cennými a nevyčerpatelnými poklady rodné historie, zejména nehmotného dědictví.
Účel a poslání Městského muzea Omiše je utvářeno jeho základním určením, kterým je systematické shromažďování, zpracovávání a dokumentace, ochrana, uchovávání a prezentace kulturního dědictví, hmotného a duchovního dědictví z území, které administrativně náleží městu Omiš. Tím byla definována vize muzea, které se stává spojnicí mezi kulturním dědictvím Omiše, jednotlivci a veřejností.
Jako trvalá připomínka na slavnou pirátskou historii se kousek nad starou částí města tyčí pevnost Mirabela – jedna z nejznámějších omišských památek
Jako trvalá připomínka na slavnou pirátskou historii se kousek nad starou částí města tyčí pevnost Mirabela – jedna z nejznámějších omišských památek.
Staří piráti Mirabelu využívali jako vyhlídku, odkud hlídali Bračský kanál, takže bohaté obchodní lodě nemohly kolem Omiše nikdy proplout nepozorovaně. Samotná pevnost byla postavena ve 13. stol. A přestože po staletí odolávala různým lidským silám, ani Mirabela se nemohla měřit se sílou přírody. Během velké bouře v roce 1988 uhodil do špičky pevnosti blesk a téměř až do základů ji zničil. Naštěstí obětaví restaurátoři posbírali vše do posledního kousku pevnosti a v dlouhém procesu restaurování ji vrátili do původního stavu.
Mirabela je dnes jedním z nejznámějších omišských symbolů a zvláště zajímavá je pro turisty díky své přístupnosti, ale i díky jedinečnému výhledu na celé město, který se nabízí z vrcholu pevnosti. Do Mirabely můžete jít po schodech, které se nacházejí kousek od vchodu do největšího kostela ve starém městě – kostela Svatého Mihovila (sv. Michala) – a platí se vstupné.
Ale peníze jsou to poslední, o čem budete rozmýšlet, když se před vámi ukážou červené střechy starého města a když, šplhajíce se na vrchol pevnosti pochopíte, že jdete po těch stejných schodech, po kterých ke svým rychlým galiím spěchali staří piráti, když z vrcholku pevnosti zpozorovali benátské lodě.
Kontakt:
T. 00 385 21 757 365
E-mail: vlastiti_pogon@omis.hr
Pokud trávíte v Omiši a v okolí více než jen jeden den, definitivně si musíte vydat na krátký výlet na Forticu. Z centra města dobře značenou stezkou dojdou na Forticu i ti, kteří nejsou v nejlepší formě, za jednu hodinu a odměnou jim bude jeden z nejkrásnějších výhledů v celé Dalmácii.
Pokud trávíte v Omiši a v okolí více než jen jeden den, definitivně si musíte vydat na krátký výlet na Forticu. Z centra města dobře značenou stezkou dojdou na Forticu i ti, kteří nejsou v nejlepší formě, za jednu hodinu a odměnou jim bude jeden z nejkrásnějších výhledů v celé Dalmácii.
Jakmile vkročíte nohou na více než 500 let starou pevnost, pochopíte, proč staří Omišané nosili těžké kamenné balvany na vrchol planiny. Z Forticy se totiž nabízí jedinečný pohled na ostrovy Brač, Hvar i Šoltu, kaňon řeky Cetiny a dobrou část Poljice. Ať už se blížili nepřátelé z jakékoliv strany, stráže z Forticy je vždy viděly dostatečně brzy, aby mohly upozornit obyvatele na nebezpečí a právně tato pevnost je jedním z důvodů, proč Omiš zůstala v celé své historii nepokořená.
Fortica sloužila nejen jako vyhlídka, ale i jako úkryt. V případě bezprostředního nebezpečí, staří Omišané by ze svých domů blízko pobřeží utekli do bezpečí Forticy a existovaly dokonce i plány, že by, pokud by se nepřítel příliš přiblížil, na město z vrcholu hory shazovali velké kamenné balvany.
Existuje několik cest, kterými se můžete dostat k Fortice. Nejsnazší a nejčastěji využívaná cesta se nachází na východní straně města. Od ulice Vangrad se vydejte klikatou cestou do kopce, až na levé straně uvidíte znak s nápisem Fortica. Odtud vás čeká 50-minutový mírný výstup po značené stezce a vstupné do pevnosti je v létě zpoplatněno. Z vrcholu pevnosti je krásný výhled na Bračský kanál, četné dalmatské ostrovy a kdy se vydaří počasí – tak v dálce můžete vydět i obrysy vzdálené Itálie.
KONTAKT:
Při procházce po četných omišských ulicích můžete najít téměř na každém kroku nějaké zajímavé náměstí nebo dům. Jeden z nich je místními obyvateli zvláště oblíbený a pro turisty zajímavý. Nakonec, není mnoho domů na tomto světě, které mají oficiální název a už vůbec ne tak zajímavý, jako tento omišský – „Dům šťastného člověka“.
Při procházce po četných omišských ulicích můžete najít téměř na každém kroku nějaké zajímavé náměstí nebo dům. Jeden z nich je místními obyvateli zvláště oblíbený a pro turisty zajímavý. Nakonec, není mnoho domů na tomto světě, které mají oficiální název a už vůbec ne tak zajímavý, jako tento omišský – „Dům šťastného člověka“.
Jméno získal podle nápisu, který se nachází nad vchodovými dveřmi a na kterém, přeloženo z latiny, stojí: „Děkuji ti, Hospodine, že jsem byl na tomto světě“ (GRATIAS AGO TIBI DNE QUIA FUI IN HOC MONDO). Předpokládá se, že to byl dům právníka Ivana Primojeviće, advokáta a ambasadora omišské komuny v Benátkách.
Bohužel o původním majiteli tohoto překrásného renesančního domu toho dnes mnoho nevíme, ale naštěstí dům, v němž žil, je po mnoha staletích dobře zachován a dnes představuje nejkrásnější příklad klasické dalmatské architektury z benátského období.
„Dům šťastného člověka“ je postaven tak, že v přízemí domu se nachází dílna a obývací pokoj, v 1. patře ložnice a teprve v druhém a nejvyšším patře je kuchyně. Takovýto způsob interiéru dlouho mátl historiky, dokud konečně nepochopili, proč staří architekti upravili vnitřní uspořádání takto – na první pohled – nepraktickým způsobem.
Ve středověku byly totiž mnohé omišské domy zničeny požárem a jak je známo, oheň je v domech nejčastěji v kuchyni. Domy, v nichž byly kuchyně umístěny v nižších patrech, se následkem požáru nejčastěji změnily v prach. Postupem doby pochopili staří Omišané, že „posunutím“ kuchyně do vyššího patra jsou škody při požáru výrazně menší a brzy se takovýto způsob stavby stal ve městě standardem.
„Dům šťastného člověka“ je jedním z prvních v Omiši, který je postaven tímto – na svou dobu – inovativním způsobem. Kdo ví, možná je právě to důvodem, proč byl jeho majitel tak šťastný ;)
Přecházejíce mostem k centru města z levé strany, na samotném dnu řeky, se nachází Mostina. Pouhým okem neviditelná, tato podvodní stavby je součástí inovativního systému obrany města, a trik byl v tom, že rychlé pirátské lodě by snadno a rychle projely přes překážky, zatímco lodě dobyvatelů by se zastavily a staly se snadnou kořistí pro piráty, kteří čekali na pobřeží.
Přecházejíce mostem k centru města z levé strany, na samotném dnu řeky, se nachází Mostina. Pouhým okem neviditelná, tato podvodní stavby je součástí inovativního systému obrany města, a trik byl v tom, že rychlé pirátské lodě by snadno a rychle projely přes překážky, zatímco lodě dobyvatelů by se zastavily a staly se snadnou kořistí pro piráty, kteří čekali na pobřeží.
Díky zachovalosti a architektonickým znakům je významným představitelem starochorvatského předrománského sakrálního stavitelství; poprvé se zmiňuje v r. 1074 za vlády krále Slavce.
Díky zachovalosti a architektonickým znakům je významným představitelem starochorvatského předrománského sakrálního stavitelství; poprvé se zmiňuje v r. 1074 za vlády krále Slavce.
