Když si představujete dovolenou v Omiši, to, co vás nejprve napadne, je moře, pláže a mořské radovánky. Ale k Omiši patří i oblast Poljice – skupina osad s mimořádně bohatou historií, která leží na úpatí velkého pohoří Mosor.
Srednja a Gornja Poljica je zemědělskou oblastí, v níž si můžete odpočinout od přeplněných cest a pláží v přímoří. Poljica je dnes oázou klidu, ale během historie se v této oblasti svedly mnohé významné bitvy.
Od třináctého století se v oblasti dnešních Poljic prostírala Poljická republika (v roce 1774 Alberto Fortis ve svém díle „Viaggio in Dalmazia“ poprvé používá tento, dnes zažitý název), která dodnes zůstala jedinečnou díky mimořádně demokratickému společenskému zřízení. Poljické republice totiž vládl lid v čele s knížetem a obyvatelé každoročně v den svátku sv. Jiřího volili svého vládce – velkého poličského knížete – v Gatech, na úpatí hory Gradac.
Jeden ze základních právních aktů, na jehož základě fungovala Poljická republika, je Poljický statut, soupis běžného práva, který vznikl v 15. stol. Jedná se o dokument nesmírné hodnoty pro chorvatskou historii, ale i pro právní základy Evropy, jímž jsou detailně upraveny ekonomické a společenské vztahy v Poljické republice.
Také se jedná o dokument, který názorně ukazuje, jak pokrokoví byli staří obyvatelé Poljice, kteří žili v jedné z mála skutečně demokraticky spravované společnosti té doby. Poljická republika byla tak dobře spravovaný systém, že si dnes někteří vědci myslí, že právě návštěva velkého spisovatele Thomase Mora v tomto kraji jej inspirovala k napsání jeho největšího díla indikativního názvu – „Utopie“.
Poljická republika přestala existovat v r. 1807 po příchodu Napoleonovy armády do této oblasti. Stálými svědky její sedmset let dlouhé historie nám dnes zůstávají četné kostelíky a kaple, více než 100 staveb na pouhých 250 čtverčních kilometrech, mnohé tradiční kamenné stavby, chráněný Poljický statut, nemateriální kulturní dědictví nacházející se na seznamu UNESCO – gluvo kolo a ojkanje. Poljický soparnik je tradiční jídlo poljických sedláků a dnes mimořádná část chorvatského nemateriálního kulturního dědictví, ale i gastronomické nabídky této oblasti.
Nejznámější kulturní atrakce v oblasti Poljica:
- raně křesťanský kostel v Podgrađe (V. stol.)
- kostel Narozené Blahoslavené Panny Marie a hřbitov v Tugare (XVIII. stol.)
- 13. římská Villa Rustica (V. stol.)
- kostel sv. Cypriány a Historické muzeum Poljice – vykopávky raně křesťanské baziliky dnes svědčí o dynamickém živote v Poljicích již od dob antiky a v Historickém muzeu Poljice můžete najít cennou sbírku, z níž se můžete dozvědět více o poljické kultuře a každodenním životě starých Poljičanů.
- Most Paviće, Podgrađe – jeden z nejstarších mostů přes řeku Cetinu postaven dávno v r. 1900 a navzdory zubu času a minám, které jej poškodily v Druhé světové válce, je kamenný most využíván dodnes. V roce 2012 po obsáhlé opravě byl ještě více upevněn a obnoven a dnes lze přes most přejet i autem.
- kostel sv. Jiřího, Gradac, Gata – postaven na 353 m vysokém svahu. Kostel sv. Jiřího je svědek času, ale i okno na nejkrásnější výhled na kaňon řeky Cetiny a Omiš.
Legenda o Mile Gojsalić
Přestože je Poljica dnes skutečnou oázou míru, v historii se v této oblasti odehrálo mnoho bitev. Největší počet bitev svedli Poljičtí obyvatelé proti Osmanům a mnohé jsou zaznamenány v historických dokumentech. Mnohé poljické činy a jejich legendy byly inspirací pro chorvatské spisovatele a umělce. Jednou z nich je legenda o Mile Gojsalić, dívce, která podle některých pramenů žila v 16. století a svým statečným činem zachránila Poljicu před jistou zkázou.
Legenda praví, že početně lepší turečtí dobyvatelé byli krůček od porážky lidu Poljica, když se v osudném roce 1530 mladá žena z Poljice, Mila Gojsalić, rodačka z Kostanje, vydala do stanu tureckého dobyvatele Ahmeda paše a obětovala měla za svobodu svého lidu to nejcennější, co měla – svůj život. Svedla pašu, vkradla se do skladiště střelného prachu turecké armády, zapálila ho a zabila sebe i pašu.
Povzbuzeni hrdinstvím Mile Gojsaliće, lidé z Poljice přešli do protiútoku a jednou provždy vyhnali Osmany z jejich Republiky. Na památku této hrdinky a jejího činu je dnes nedaleko vesnice Gata vyhlídka se sochou této mladé hrdinky, která se právem Ivanou Orleánskou z Poljice. Impozantní socha je dílem světoznámého chorvatského umělce Ivana Meštroviće.
