Vítejte v na Visit Omiš

Kulturní a historické dědictví

Kulturní a historické dědictví


MIRABELA

Jako trvalá připomínka na slavnou pirátskou historii se kousek nad starou částí města tyčí pevnost Mirabela – jedna z nejznámějších omišských památek.

Staří piráti Mirabelu využívali jako vyhlídku, odkud hlídali Bračský kanál, takže bohaté obchodní lodě nemohly kolem Omiše nikdy proplout nepozorovaně. Samotná pevnost byla postavena ve 13. stol. a zvláště zajímavé je, že její stáří bylo potvrzeno díky staré byzantské minci, kterou jakýsi vizionářský pirát vhodil do jejích základů, aby takto budoucím generacím usnadnil proces určení stáří této důležité pevnosti, která za svou dlouhou historii viděla mnohé bitvy a války a nesčetněkrát hrála klíčovou úlohu při obraně města před benátskými kubury (druh pušky).

A přestože po staletí odolávala různým lidským silám, ani Mirabela se nemohla měřit se sílou přírody. Během velké bouře v roce 1988 uhodil do špičky pevnosti blesk a téměř až do základů ji zničil. Naštěstí obětaví restaurátoři posbírali vše do posledního kousku pevnosti a v dlouhém procesu restaurování ji vrátili do původního stavu.

Mirabela je dnes jedním z nejznámějších omišských symbolů a zvláště zajímavá je pro turisty díky své přístupnosti, ale i díky jedinečnému výhledu na celé město, který se nabízí z vrcholu pevnosti. Do Mirabely můžete jít po schodech, které se nacházejí kousek od vchodu do největšího kostela ve starém městě – kostela Svatého Mihovila (sv. Michala) – a vstupné je 20 kuna.

Ale peníze jsou to poslední, o čem budete rozmýšlet, když se před vámi ukážou červené střechy starého města a když, šplhajíce se na vrchol pevnosti pochopíte, že jdete po těch stejných schodech, po kterých ke svým rychlým galiím spěchali staří piráti, když z vrcholku pevnosti zpozorovali benátské lodě.


FORTICA

Pokud trávíte v Omiši a v okolí více než jen jeden den, definitivně si musíte vydat na krátký výlet na Forticu. Z centra města dobře značenou stezkou dojdou na Forticu i ti, kteří nejsou v nejlepší formě, za jednu hodinu a odměnou jim bude jeden z nejkrásnějších výhledů v celé Dalmácii.

Jakmile vkročíte nohou na více než 500 let starou pevnost, pochopíte, proč staří Omišané nosili těžké kamenné balvany na vrchol planiny. Z Forticy se totiž nabízí jedinečný pohled na ostrovy Brač, Hvar i Šoltu, kaňon řeky Cetiny a dobrou část Poljice. Ať už se blížili nepřátelé z jakékoliv strany, stráže z Forticy je vždy viděly dostatečně brzy, aby mohly upozornit obyvatele na nebezpečí a právně tato pevnost je jedním z důvodů, proč Omiš zůstala v celé své historii nepokořená.

Fortica sloužila starým pirátům nejen jako vyhlídka, ale i jako úkryt. V případě bezprostředního nebezpečí, staří Omišané by ze svých domů blízko pobřeží utekli do bezpečí Forticy a existovaly dokonce i plány, že by, pokud by se nepřítel příliš přiblížil, na město z vrcholu hory shazovali velké kamenné balvany. Naštěstí, navzdory četnými bojům, které piráti vedli, nebyl tento plán nikdy uskutečněn, a tak zůstaly četné omišské domy, ulice a náměstí zachovány až dodnes.

Existuje několik cest, kterými se můžete dostat k Fortice. Nejsnazší a nejčastěji využívaná cesta se nachází na východní straně města. Od továrny na těstoviny Prerada se vydejte klikatou cestou do kopce, až na levé straně uvidíte znak s nápisem Fortica. Odtud vás čeká 15minutový mírný výstup a vstupné do pevnosti je 15 kuna. To je asi jedna kuna za každé selfie, které určitě vyfotíte na vrcholu pevnosti, zatímco se před vámi prostírají četné dalmatské ostrovy ;)


DŮM ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA (16. ST.)

Při procházce po četných omišských ulicích můžete najít téměř na každém kroku nějaké zajímavé náměstí nebo dům. Jeden z nich je místními obyvateli zvláště oblíbený a pro turisty zajímavý. Nakonec, není mnoho domů na tomto světě, které mají oficiální název a už vůbec ne tak zajímavý, jako tento omišský – „Dům šťastného člověka“.

Jméno získal podle nápisu, který se nachází nad vchodovými dveřmi a na kterém, přeloženo z latiny, stojí: „Děkuji ti, Hospodine, že jsem byl na tomto světě“ (GRATIAS AGO TIBI DNE QUIA FUI IN HOC MONDO). Předpokládá se, že to byl dům právníka Ivana Primojeviće, advokáta a ambasadora omišské komuny v Benátkách.

Bohužel o původním majiteli tohoto překrásného renesančního domu toho dnes mnoho nevíme, ale naštěstí dům, v němž žil, je po mnoha staletích dobře zachován a dnes představuje nejkrásnější příklad klasické dalmatské architektury z benátského období. 

„Dům šťastného člověka“ je postaven tak, že v přízemí domu se nachází dílna a obývací pokoj, v 1. patře ložnice a teprve v druhém a nejvyšším patře je kuchyně. Takovýto způsob interiéru dlouho mátl historiky, dokud konečně nepochopili, proč staří architekti upravili vnitřní uspořádání takto – na první pohled – nepraktickým způsobem.

Ve středověku byly totiž mnohé omišské domy zničeny požárem a jak je známo, oheň je v domech nejčastěji v kuchyni. Domy, v nichž byly kuchyně umístěny v nižších patrech, se následkem požáru nejčastěji změnily v prach. Postupem doby pochopili staří Omišané, že „posunutím“ kuchyně do vyššího patra jsou škody při požáru výrazně menší a brzy se takovýto způsob stavby stal ve městě standardem.

„Dům šťastného člověka“ je jedním z prvních v Omiši, který je postaven tímto – na svou dobu – inovativním způsobem. Kdo ví, možná je právě to důvodem, proč byl jeho majitel tak šťastný ;)


MOSTINA

Podvodní zeď, která měla tajný průchod upraven na šířku a ponor pirátských lodí – sagitta a představovala neprůchodnou překážku a past pro útočící lodě.


KOSTEL SV. PETRA (10. STOL.)

Díky zachovalosti a architektonickým znakům je významným představitelem starochorvatského předrománského sakrálního stavitelství; poprvé se zmiňuje v r. 1074 za vlády krále Slavce.


ILYRSKÝ SEMINÁŘ (1750.)

Na zřícenině starého benediktýnského a později i františkánského kláštera byl založen seminář pro budoucí kněze, užívajících hlaholici (glagoljaši). Seminář byl s přestávkami aktivní až do r. 1879. 


STARÝ OMIŠSKÝ HŘBITOV

Starý omišský hřbitov s mauzoleem rodiny Bonito – Drašković (1630) a kostelem Panny Marie Sněžné, který vznikl na základě raně křesťanského kostela, je jedinečný díky typu náhrobků a vytesanými nápisy pod širým nebem. Na hřbitově se nachází šest sarkofágů z římské doby s původním označením a nápisy, jakož i četné hrobky omišských rodin, z nichž nejstarší je datována z r. 1515. Zde byla nalezena deska knížete Miroslava (XII. stol.) – náhrobní památka psaná písmem bosančica, která svědčí o slavné knížecí rodině Kačićů, známé mnoha svými pirátskými kapitány, kteří jsou zmiňováni v četných historických pramenech od Říma až k Cařihradu.


POLJICKÉ NÁMĚSTÍ (ZAČÁTEK 17. STOL.)

Místo hlavní tržnice, obchodu s žitem a trhů. Reprezentativnější vzhled získává na začátku 17. stol a upraven je v r. 1811 během regulace říčního pobřeží. Stojan pro vlajku s erbem providura Moliny (1671) zároveň sloužil i k ohlašování nařízení a veřejné trestání menších přestupků.


DŮM CARALIPEO (ZAČÁTEK 17. STOL.)

Raně barokní stavba, jeden z prvních rodinných domů postavených podél západní městské zdi. Příklad dvoupatrového domu s elegantními balkony, které jsou kvůli městské zdi postaveny vysoko v druhém patře. Na něm se nachází pamětní deska, kterou Pavlu Caralipeu postavili Ivan Matulić a Ante Benković s obyvateli v r. 1811 za zásluhy za regulaci říčního pobřeží.


FARNÍ KOSTEL SV. MIHOVILA (ZAČÁTEK 17. STOL.) SE ZVONICÍ (ZAČÁTEK 18. STOL.)

Sjednocuje stylistické rysy gotiky, renesance a raného baroka. Kostelu dominuje přepychový kamenný portál z dílny bračské rodiny Bokanić, rozeta na okně, socha sv. Mihovila (sv. Michala) a erb Omiše. Na zdi nad bočním vchodem se nacházejí erby benátských providurů. Nová zvonice je postavena dle projektu benátského inženýra Giovanniho Battista Camozzinia. Obsahuje cenné sakrální umělecké předměty.


KOSTEL SV. DUCHA (1585)

Postaven na místě gotického kostela, který byl v r. 1585 zcela obnoven. Nachází se pod omišským kaštelem v centru někdejších správních institucí komuny (městské lóže a písárny a blízko providurova paláce) Oltářní pallium „Sestoupení Ducha svatého“ namaloval Jacopo Palma ml. (začátek 17. stol.).


KOSTEL SV. ROKA (16. STOL.)

Kostel stejnojmenného bratrstva.  Pro oltář s erbem knížat Kačićů namaloval Francesco Negri oltářní pallium „Bohorodička s dítětem, sv. Rokem a Sebastianem“. Sv. Roko a Sebastian jsou ochránci před morem, který několikrát ohrožoval město.


VÝCHODNÍ MĚSTSKÁ BRÁNA (16. STOL.)

Pevninská brána (Porta terraferma) patří k dobře zachovalým východním hradbám. Od ní k Západní bráně na řece vede hlavní městská ulice. Nápis nad branou (1682) svědčí o jejich výstavbě během benátské správy.


PJACA (15/16. STOL.)

Hlavní městská ulice, vede od Východní pevninské brány do velké Západní brány („brána od řeky“). Její společenskou úlohu od poloviny 20. století přebírá Fošal – moderní městská promenáda a silnice.


FOŠAL (2. POL. 19. STOL.)

Moderní městská promenáda a silnice postavená na místě obranného vodního příkopu (ital. fossa) a stržených jižních městských hradeb. Svědčí o rozšíření města následkem industrializace a modernizace dopravních tepen.


DŮM FESTIVALU DALMATSKÝCH KLAPA OMIŠ (16. STOL.)

Jednopatrový dům s později dostavěným renesančním ionoforem s erbem rodiny Tomadelli. Kvůli kříži v erbu je tento dům v lidovém podání zván i „Biskupské dvory“. Na nadpraží před vchodem se nachází erb rodiny Caralipeo-Despotović (16. stol.).


VĚŽ TURJUN (POČ. 17. STOL.)

Hranatá, čtvercová Pevninská věž (Torre di terraferma) zůstala po stržení a adaptaci částí jihovýchodních městských hradeb. Vedle ní se nacházela „Brána od zahrad“, která vedla do polí a zahrad na písečném poloostrově Punti. Na průčelí věže jsou zachovány benátské erby z různých období, ze stržených hradeb a providurova paláce.


ERB OMIŠE (1594)

Erba města Omiše je zazděn z boční strany dvoupatrového domu, postaveného na místě, byla v době benátské správy městská lóže a písárna. Vedle něj deska s heslem BONUM DE MERO BONO (Dobro k nám přichází z čistého dobra) a rokem 1594. 


NADPRAŽÍ ZE ZÁPADNÍ MĚSTSKÉ BRÁNY (1541)

Nápis na nadpraží svědčí o stavbě Západní velké brány („brána od řeky“) a hradeb v době providura Lorenza Minia. Na boku se nachází erb providura a erb Omiše.


KOSTEL SV. EUFEMIJE (5-6. ST.)

Zbytky jednolodního raně křesťanského kostela s polokruhovou apsidou a stolicemi. Nedávno prozkoumané základy, vykopané v r. 2004 během archeologického výzkumu, se zmiňují v psaných pramenech z r. 1527. Kostel je zasvěcen kalchidonské mučednici Eufemii, ochránkyni pravé víry.